Existuje mnoho situací, které nejsou přímo korupční výzvou, u kterých však je na místě důvodné podezření, že se děje něco špatného. Obecně se za nekalé jednání považuje porušení zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů, porušení vnitřních předpisů nebo jednání hrubě neetické a nemorální, kdy je ohrožen veřejný zájem.

Pokud se k informacím tohoto charakteru dostanete na základě „exkluzivního“ postavení (pracovního, služebního, dobrovolnického či obdobného poměru nebo úzkého poměru obchodního – např. dodavatelsko-oběratelského), tzn., že tyto informace nejsou veřejně dostupné, chcete na nekalé jednání upozornit a hrozí Vám újma nebo odveta, dostáváte se do postavení whistleblowera (oznamovatele).

Jak ovšem postupovat, když se rozhodnete takové jednání nepřehlížet? Není lehké správně vyhodnotit situaci, proto se vyplatí zachovat klid a další kroky dobře uvážit. Pro vyhodnocení situace mohou posloužit následující otázky:

1. Jedná se o závažné nekalé jednání, které je třeba řešit?
2. Je někdo další ochoten „ozvat se“ společně se mnou?
3. Kdo mi může pomoci?
4. Lze problém řešit v rámci organizace?
5. Neporuším oznámením nekalého jednání zákonnou či smluvní povinnost?
6. Jakými důkazy mohu svá tvrzení doložit?
7. Pomohla by medializace případu?
8. Jaká odvetná opatření mohu očekávat?
9. Jakou mám šanci na výhru?
10. Co budu považovat za dobrý výsledek?

Více najdete v publikaci Whistleblowing není donašečství

Pokud ani odpovědi na tyto otázky nepomohou jasněji vyhodnotit situaci, pak lze doporučit následující postup

• Je vhodné, pokud nejde bezprostřední ohrožení života, zdraví nebo životního prostředí, si nechat časový odstup a situaci vyhodnotit za několik dnů či týdnů.

Mezitím se může leccos vyjasnit, získáte komplexnější obrázek o situaci a vyhodnotíte případná rizika pro Vás, Vaše okolí a pro instituci, společnost nebo jiný subjekt, v rámci něhož se jednání děje.

• Je vhodné se poradit s kolegy, přáteli nebo příbuznými, kterým důvěřujete, a zjistit, jestli vidí situaci stejně jako Vy a jestli jsou Vás ochotni podpořit.

Zde je ovšem potřeba vždy zvážit, zda neporušíte zákonnou nebo smluvní povinnosti (viz otázka č. 5).

• Je vhodné kontaktovat odborníky. Existují neziskové organizace nebo advokáti, kteří se na podobnou problematiku specializují, a dokáží i bezplatně poskytnout právní nebo jinou pomoc.

I zde je potřeba dbát opatrnosti vzhledem k možné mlčenlivosti a samozřejmě uvážlivě volit, na koho se obracím, jakou má reputaci a jaké dodržuje zásady pro pomoc whistleblowerům.

Obecně pak platí zásada, že jakékoliv nekalé jednání by mělo být řešeno tímto způsobem:

• Interně s nadřízeným, vedením společnosti, přes mechanismy sloužící k oznámení nekalého jednání. Pouze pokud tento postup není z nějakého zřetelného důvodu možný nebo jste ho již zkusili a nepřinesl nápravu, je vhodné zvážit další krok.
• Kontaktování příslušných orgánů veřejné správy . Může se jednat o různé správní orgány (dohledové a dozorové orgány oprávněné vést správní řízení), orgány činné v trestním řízení nebo např. ombudsmana a jiné příslušné orgány.
• Zveřejnění případu svépomocí nebo přes média. Spolupráce s novináři a zveřejnění případu může být často jediný efektivní způsob, jak dosáhnout nápravy. Je však potřeba přistupovat k tomuto řešení obezřetně a využít až když jiné možnosti (interní šetření, právní kroky) selžou.

Bohužel v České republice neexistuje nyní žádná zvláštní ochrana whistleblowerů, přestože ještě na jaře 2017 projednávala poslanecká sněmovna dva různé návrhy. TI se zasazuje za legislativní změny v této oblasti a zavádění dobré praxe v oblasti whistleblowingu i do každodenního života veřejného i soukromého sektoru. Tyto aktivity budou pokračovat i následujících letech.