Mapování korupce

Korupce představuje dominující politické téma v České republice nejméně od voleb v roce 2010. Politické a mediální téma odráží názory českých občanů na korupci; celkem 95 % z nich považuje korupci za závažný problém. Pro srovnání: v EU považuje korupci za závažný problém 76 % respondentů.

Časté skloňování slova „korupce“ z úst politiků i médií však bohužel není doprovázeno skutečnou snahou se o míře a charakteru korupce v České republice něco podstatnějšího dozvědět. Přitom bez znalosti převládajícího typu korupčního jednání a sektorů společnosti nejzasaženějších korupčním jednáním nelze formulovat a uskutečňovat efektivní protikorupční politiku.

Přes nedostatek zájmu státních orgánů o rozšiřování poznatků o korupci existují zdroje, které nám umožňují si o korupci v ČR obrázek udělat. Mezinárodně uznávaným nástrojem pro porovnání míry korupce v různých zemích je Index vnímání korupce, jejž každoročně zpracovává Transparency International pro většinu zemí světa. V roce 2013 se Česká republika umístila na 57. místě (ze 177 sledovaných států světa), když získala 48 bodů ze 100 možných (100 bodů = stát bez korupce). Oproti roku 2012 jsme si o jeden bod pohoršili. Z evropských zemí má stejný počet bodů Chorvatsko. Vypovídající je srovnání zejména se zeměmi střední Evropy, kde je na tom hůře pouze Slovensko (47 bodů, 61. místo v řebříčku), zatímco lépe je na tom jak Maďarsko (54bodů, 47. místo na světě), tak zejména Polsko (60 bodů, 38. místo v řebříčku). Podrobnější informace jsou k dohledání na www.transparency/cpi2013. Tento výsledek je v absolutních i relativních číslech poměrně špatný.

Uvedený index CPI ovšem nevypovídá nic o charakteru korupce v zemi či o rozšíření korupce v jednotlivých sektorech. Zde mohou pomoci výsledky jiného výzkumu Transparency International – Globálního barometru korupce, který zkoumá také konkrétní zkušenosti obyvatel jednotlivých zemí s korupcí při poskytování veřejných služeb. Zde v roce 2013 uvedlo 15 % respondentů v České republice, že dali úplatek při kontaktu s poskytovateli veřejných služeb (kam spadají jak zdravotnictví a školství, tak různá úřední rozhodnutí a činnost policie a justice). Z jednotlivých oblastí veřejných služeb se nejvíce dávaly úplatky ve zdravotnictví (15 %)a v souvislosti s různými úředními povoleními a rozhodnutími (13 %). Dobře z tohoto výzkumu vychází školství (4 %) a také policie (také 4 %). Když uvážíme, že polovina respondentů, kteří dali úplatek ve zdravotnictví, uvedla jako důvod „poděkování“, výsledný obrázek o „zatížení“ běžného občana korupcí není strašlivý. U posledních výzkumů Eurobarometru je množství českých občanů, již zaplatili úplatek, ještě nižší a dosahuje 8 %. Uvedená čísla zpochybňují občasné zjednodušené představy, že Česká republika je prolezlá korupcí a že úplatky se platí na každém kroku.

Trochu jiný obrázek ale se naskýtá, když se podíváme na podnikatelský sektor a jeho obchodování s veřejným sektorem. Na otázku, zda klientelismus a nepotismus (prosazování příbuzných a známých do veřejných funkcí) představují problém pro podnikání, odpovědělo kladně 69 % českých respondentů, což je nejvyšší procento z celé EU. Tento postoj odpovídá staršímu průzkumu Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků z roku 2010, kde skoro 60 % podnikatelů uvedlo, že bez korupce není možné získat veřejnou zakázku. K tomu přistupují podezření na netransparentní financování politických stran, které může být založeno i na prostředcích získaných z korupce. Nejedná se o českou specialitu, o tom, že fi nancování politických stran je netransparentní a dohled nad ním je nedostatečný, je přesvědčeno 67 % respondentů z celé ČR. Nicméně v České republice dosahují tyto hodnoty 81 % a spolu se Španělskem a Řeckem se jedná o nejvyšší hodnoty v celé EU.

Na otázku, „jaká je korupce v České republice“, je tedy možné krátce odpovědět: korupce zasahuje pouze menší část společnosti, ale o to silněji. Klíčový problém nepředstavuje zneužívání postavení jednotlivými nižšími úředníky při poskytování veřejných služeb, ale zneužívání veřejných prostředků prostřednictvím manipulovaných veřejných zakázek či různých dotací. Klíčovou roli zde přitom hraje propojení byznysu s politickou reprezentací a špičkami státní správy.

Kde hledat příčiny tohoto stavu – a tedy i cesty k řešení? Odpověď by mohla být dlouhá. V jedné oblasti je však shoda. Tou oblastí je slabost českých státních institucí, slabost jak z hlediska jejich odolnosti vůči korupčním praktikám, tak zejména z hlediska jejich schopnosti korupci efektivně bránit a postihovat ji. Na tom se shodují různé zdroje: od Mezinárodní zprávy o konkurenceschopnosti až po nedávno publikovanou zprávu Evropské komise o korupci. Podrobně o tom pojednává Studie národní integrity, kterou TI zpracovala v roce 2012

V oblasti veřejné politiky se proto Transparency soustředí na systémové změny ve fungování státních institucí. V prvé řadě jde o nový zákon o státním zastupitelství, dále o velmi diskutovaný zákon o státní službě, o dohled nad financováním politických stran a volebních kampaní, o efektivní čerpání evropských fondů či o zamezení odčerpávání veřejných prostředků prostřednictvím neprůhledných offshoreových společností. Zákon o státní službě, zákon o státním zastupitelství a dohled nad financováním politických stran jsou součástí programu Rekonstrukce státu a TI je odborným garantem těchto témat.

Související projekty

Lobbing v EU
Je pro vás lobbing synonymem netransparentního jednání a lobbista „šedou eminencí“ používající neregulérní nástroje ovlivňování politické scény? S takovým názorem určitě nejste osamoceni. Je to ale pravdivý obrázek? Právě na to se snaží odpovědět projekt financovaný z programu prevence a boje proti kriminalitě Evropské unie Lifting the Lid on Lobbying: Taking secrecy out of politics in Europe.

Vice o projektu