Jestliže se podíváme na Index vnímání korupce (CPI) Transparency International, najdeme Českou republiku na 53. místě, Norsko na místě pátém. Proč je mezi nimi takový rozdíl?

^{Kancelářské budovy a byty v přístavní části Bjørvika, Oslo | zdroj: wikipedia}

Program zahrnoval setkání s představiteli státních institucí i občanských organizací. Zahájení patřilo KS, asociaci místních samospráv, která zastupuje jejich zájmy vzhledem k centrální vládě a je také poraním orgánem. Určitě inspirující bylo představení protikorupčního programu, který se zaměřuje nejen na legislativní opatření, ale především na změnu kultury chování pracovníků samospráv. Databáze majetkových přiznání je veřejně dostupná, nově se připravuje zákon o rozkrývání vlastnických struktur firem a etika je nedílnou součástí vzdělávání zastupitelů. To vše jsou náměty, jež by jistě mohla využít i Asociace krajů České republiky, která s KS spolupracuje.

Boj proti korupci z pohledu trestního práva – to bylo hlavní téma setkání s představiteli Ministerstva spravedlnosti a Økokrim, přední jednotky policie a státních zástupců pro boj proti hospodářské a environmentální kriminalitě v Norsku.  Odhaluje, vyšetřuje a stíhá národní a mezinárodní případy a funguje jako poradní orgán vlády. Největší zájem vyvolala prezentace kauzy firmy Yara i systém praktického propojení práce policie a státního zastupitelství při stíhání korupce a praní špinavých peněz.

Program dalšího dne studijní cesty propojilo téma transparentnosti. Ať to bylo setkání v rámci Publish What You Pay, globální sítě, která organizuje a mobilizuje více než 800 organizací občanské společnosti ve více než 70 zemích světa, a snaží se podporovat otevřenost a odpovědnost za nákupy, transakce a řízení kapitálu v těžebním průmyslu, či setkání s paní Majou de Vibe.  Ta se problematice korupce věnuje již řadu let, a to nejen v Norsku, ale i v zemích Afriky a Jižní Ameriky. V současné době pracuje pro Statkraft, státní společnost pro stavbu vodních a větrných elektráren. Protože Statkraft pracuje v řadě zemí po celém světě, jeho protikorupční politika i vzdělávání odráží problémy a požadavky nejrůznějších států a kultur. Důsledně vychází z profesionální analýzy rizik a protikorupční výcvik a audit je součástí kontraktu s lokálními dodavateli. A pokud byste se chtěli stát zaměstnancem Statkraft, počítejte s poměrně přísnou prověrkou svého morálního kreditu i s tím, že diskuse o otázkách korupce a korupčních rizik budou součástí vaší práce. Tak jako i v ostatních organizacích jsme se dotkli otázky whistleblowingu jako nástroje prevence neetického či korupčního chování, ale i nástroje budování etických standardů organizace. Většina veřejných i soukromých organizací má vytvořený systém pro oznamování případů neetického či korupčního jednání prostřednictvím webového rozhraní, existuje odpovědnost vedoucích za prošetření podnětů i systém řešení prokázaných nedostatků. Tato velmi propracovaná struktura však v praxi, tak jako v jiných zemích, naráží na nedostatečnou možnost reálné ochrany oznamovatelů.

Hlavním bodem jednání posledního dne studijní cesty byla práce Etické rady  – poradní skupiny Penzijního fondu. Bylo velmi zajímavé, jak malá skupina odborníků dokáže efektivně zpracovávat podklady pro centrální banku ohledně kredibility celé řady firem, jež slouží k závazným a veřejným rozhodnutím o možnosti čerpat úvěr či jinou finanční podporu.

Studijní pobyt zahrnoval také jednání na zastupitelském úřadě České republiky, na Ministerstvu zahraničních věcí i setkání s představiteli AUF (Dělnická liga mládeže), největší politickou organizací mládeže spojenou s Arbeiderpartiet (norská levicová strana), a UngOrg / BURO, zastřešující organizací, asi 60 mládežnických organizací a spolků.

Všechna setkání i diskuse ukázaly, že jedním ze „zásadních“ problémů s korupcí v Norsku je ten, že je většina jeho obyvatel přesvědčena, že korupce se týká jiných zemí a ne jejich vlastní. Protože většina Norů je velmi poctivá a obklopuje se poctivými lidmi, prakticky nikdo nemá pocit, že je korupce problém. Navíc drobná korupce typu obálky úředníkovi k urychlení rozhodnutí neexistuje, tomu brání skutečnost, že úředník není od toho, aby rozhodoval, ale aby konal, jsou-li splněny podmínky. Známé případy na druhé straně ukazují, že ani Norsko není imunní vůči velkým případům korupce v soukromém sektoru, ale alespoň podle mínění občanů je v její prevenci a odhalování nepoměrně úspěšnější než jiné země.

Štítky: lobbing