Co to je whistleblowing a proč chránit oznamovatele?

Pojem whistleblowing vychází z anglického sousloví „to blow the whistle“ (zapískat na píšťalku). Toto slovo má evokovat snahu oznamovatele (angl. whistleblower) říci „pozor, tady něco nehraje“. O whistleblowingu mluvíme tehdy, když stávající nebo bývalí zaměstnanci nějaké organizace upozorňují na nekalé praktiky na pracovišti, a to zpravidla na praktiky ohrožující veřejnost a jdoucí proti veřejnému zájmu. V ČR není tato problematika příliš známá, jak dokazuje už samotná absence jednotného překladu pojmu whistleblower. TIC navrhuje používat termín oznamovatel. V některých překladech se setkáme s pojmy informátor nebo stěžovatel, ale tyto pojmy se vztahují ke konkrétním činnostem a nejsou tedy dostatečně neutrální.

Definice

Existují různé druhy a tedy i definice whistleblowingu. TI zvolilo pro tento projekt pracovní definici, podle níž je oznamovatel bývalý nebo stávající zaměstnanec, který je na svém pracovišti svědkem závažných nelegitimních, neetických nebo nezákonných praktik, prováděných se souhlasem nadřízených, a informuje o nich osoby nebo instituce, které mohou sjednat nápravu (Near a Miceli, 1985).

Přínosy whistleblowingu

Whistleblowing může být chápán jako jeden ze způsobů řízení rizik uvnitř organizace, a to jak v soukromé, tak veřejné sféře. Zaměstnanci (ať stávající nebo bývalí) jsou zpravidla první, kdo se o nekalých praktikách na pracovišti dozví. Existence oznamovacích mechanismů umožňuje odhalit problémy uvnitř organizace a včas je řešit.

Oznamovatelé informují o nekalých praktikách, které mohou mít negativní důsledky pro veřejnost. Whistleblowing je tedy možné chápat i jako jeden ze způsobů ochrany veřejného zájmu. Whistleblowing může být také chápán jako právo svobodně sdělovat informace a názory.

Překážky whistleblowingu

Oznamovatelé jsou lidé, kteří se nechtějí smířit s podvody a jinými nekalými praktikami a chtějí proti nim něco podniknout. Od toho je může odrazovat obava z odvetných opatření ze strany zaměstnavatele nebo kolegů, obavy z právních důsledků jejich jednání, případně pocit zbytečnosti způsobený neexistencí nebo neefektivností interních nebo externích oznamovacích kanálů, které by umožnily včasné a účinné vyřízení oznamovaných skutečností. Dále zde působí kulturní a společenské zvyklosti, historické souvislosti nebo psychologická a morální dilemata.

Aktualizace: 10. 6. 2009