Česká republika se připojila k Úmluvě OSN proti korupci

Úmluva OSN proti korupci je jediným právním instrumentem pro boj s korupcí s celosvětovým rozsahem. Cílem této úmluvy je účinněji a efektivněji prosazovat a posilovat opatření k prevenci a potírání korupce, ale i prosazovat mezinárodní spolupráci při navrácení majetku získaného korupcí do země původu. Úmluva byla podepsána v roce 2003 a vstoupila v platnost dne 14. prosince 2005.

Česká republika dokončila proces ratifikace Úmluvy uložením ratifikačních listin v průběhu páté konference smluvních stran v Panamě. Stalo se tak až osm let poté, co Úmluva vstoupila v platnost.
Oficiálním důvodem odkládání ratifikačního procesu v České republice bylo odmítání požadavku na zavedení trestní odpovědnosti právnických osob za korupční činy. Tento důvod padl v roce 2011 přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.

Ratifikace Úmluvy umožní nevládním organizacím opírat svůj tlak na přijetí protikorupčních opatření o principy mezinárodního práva. O nezastupitelné roli nevládních organizací při boji s korupcí svědčí i výrok Yuri Fedotova, výkonného ředitele Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC), na 5. konferenci smluvních stran, který prohlásil, že „potřebujeme silnou koalici vlád, firem, občanské společnosti, univerzit a médií, aby se bránili případům korupce a podporovali integritu.“ „Nevládní organizace by měly být proto do monitorovacího procesu zahrnuty“, dodává programový ředitel Transparency International Radim Bureš.
Součástí této Úmluvy je také unikátní monitorovací proces, který byl zaveden v roce 2009. Díky tomu byla poskytnuta pomoc 35 státům s úpravou jejich legislativy a bylo vyškoleno přes 1 400 expertů na boj s korupcí. Na půdě OSN probíhají pravidelná setkání odborníků za účelem kontroly a spolupráce na poli boje proti korupci.

Přestože je dokončení ratifikačního procesu České republiky úspěchem, celosvětová síť poboček Transparency International kritizuje nízkou úroveň vynutitelnosti opatření zaváděných Úmluvou. Ostatní mezinárodní protikorupční instrumenty, např. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj či Rady Evropy obsahují silnější nástroje kontroly jejich naplňování. Dalším problémem je nedostatek transparentnosti ohledně monitorovacího procesu ve většině zemí. Například v 60 procentech zemí smluvních stran vláda nevydala žádné veřejné prohlášení ohledně tohoto procesu a stejně tak chybí informace pro veřejnost ohledně konkrétních kroků, které vlády provádí na poli boje proti korupci.